Petr Grubner po zápase s Hradištkem

Těšil si se na první zápas s Hradištkem?

No tak určitě, ta pauza už byla dlouhá. Hlavně konečně možnost si zahrát na trávě po tý dlouhý zimě. Ale zrovna mi to nějak nesedlo a ten terén byl příšernej.

Jaká byla nálada v týmu?

Nálada byla výborná, jako před každým zápasem. Nevzpomínám si, že by někdo byl v depresi. Jen Kuře mluvil v kabině něco o tom, že má nervozu, ale to asi každej trochu.

Na poslední chvíli přišel do týmu bratr Honzy Saidla Pavel. Jak se ti s Pavlem hrálo, co říkáš na jejich spolupráci?

Na Pavlovi je vidět, že už někde kopal. Dokáže nahrát, zakončit i přejít přes dva, tři hráče. To, že jsou bratři, nezapřou. Vědí o sobě a dokáží spolu dobře kombinovat.

Vstřelil jsi již svůj 12 gól v sezoně, jak bys ho popsal?

Předcházela tomu dost nepřehledná situace. Myslím, že to byl odkop od naší branky a po několika odrazech se balon dostal k Rosťovi. Ten mi dal balon krásným obloučkem za obranu. Pak už jsem šel jen sám na gólmana. Kdyby vyrazil, asi by byl u balonu dřív, ale on začal couvat a ještě divně mimo bránu, tak jsem mu to dával k dolní tyči prakticky do prázdné.

Vysoká výhra nad Hradišťkem je dobrý základem, abychom i v druhém zápase slavili výrhu. Na čem by se mělo v týdnu zapracovat?

To je otázka na trenéra, ale s Černým jsme se po zápase shodli, že bychom měli začít trénovat víc s balonem. Přihrávky také nejsou naší nejsilnější zbraní. Nacvičit rychlý přechod z obrany do útoku a zpět. Já osobně bych měl zapracovat na zakončení, protože příští zápas bude muset být, co šance, to gól.